Pravěký a zdravý celer

Celer miřík je velmi starou rostlinou, která pochází z dávnověku. Zmiňuje se o něm ve svých básních již Homér, ale byl znám také ve starém Egyptě. V Řecku a Římě byl celer symbolem smutku a smrti.
o   Byl také zasvěcen bohům podsvětí.
o   Celer byl pojídán na pohřebních hostinách.
o   Ve věncích byl pokládán na hroby.
Ve středověku byl celer pěstován do polévek, pod hovězí pečeni, nebo do salátu. Do Evropy se celer dostal až po třicetileté válce.

Celer plný zdraví

Celerová nať pochází ze čtyř variant celeru:
o   Celeru bulvového
o   Celeru naťového
o   Celeru listového
o   Celeru řapíkatého
Celer bulvový se potom pěstuje pro své kořenové bulvy.
Celer listový se využívá především pro svou zelenou nať. Tato nať má jemnější chuť než bulvy, zároveň obsahuje i mnohem více vitamínů a minerálních látek.
Celer řapíkatý se pěstuje pro jeho jemné řapíky. Má o něco menší bulvy a jeho růst probíhá především nad zemí. Konzumují se z něj širší a křehké dužnaté řapíky listů.
Celer bulvový je pěstován pro nejspodnější část stonku a tou je bulva. Kořeny se odstraňují.
Celá rostlina celer obsahuje:
o   bílkoviny
o   silice
o   puriny
o   glycidy
o   apiin
o   cholin
o   vitamíny B1, B2, PP, a C
o   vápník
o   sodík
o   draslík
o   hořčík
o   fosfor
Celeru působí příznivě na lidský organismus, a to tím že:
o   je protizánětlivý
o   je močopudný
o   podporuje činnost ledvin
o   povzbuzuje chuť k jídlu
o   je vhodný pro revmatiky a diabetiky
o   uklidňuje a podporuje trávení
o   upevňuje cévy
o   napomáhá při obezitě
o   urychluje látkovou výměnu
o   jako neškodné afrodiziakum

Použití celeru v kuchyni

V kuchyni je nejvíce využívaná konzumní část celeru, a to je zdužnatělá kořenová bulva. Ta má kulovitý tvar a drsným a hnědým povrchem. Vnitřní část bulvy celeru je bílá nebo krémová s aromatickou chutí a vůní.
Celer se přidává:
o   do polévek
o   k masovým pokrmům
o   k přípravě vařených či syrových salátů
o   jako součást kořenících směsí